„Místem trvalého pobytu se podle zákona č. 133/2000 Sb.....

„Místem trvalého pobytu se podle zákona č. 133/2000 Sb.

rozumí adresa pobytu občana v České republice, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Objekt musí být označen číslem popisným nebo evidenčním, popř. orientačním a je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci. Z přihlášení občana k trvalému pobytu podle zákona výslovně nevyplývají žádná práva k objektu ani k vlastníkovi nemovitosti.“ ¹ Trvalý pobyt je tedy definován jako údaj „pouze“ evidenční. Ve skutečnosti s ním ale pracuje celá řada dalších zákonů a navazuje na něj řada práv a povinnosti, např. právo volební, výkon mandátů v obecních zastupitelstvech, poskytování sociálních dávek, příspěvku na bydlení, úhrada poplatku za svoz a likvidaci odpadu, parkování v placených zónách, exekuce apod. Pro běžného občana je asi nejběžnější jeho využití v právu sociálního zabezpečení. Např. v doposud neúčinném zákoně o nemocenském pojištění se stále s institutem trvalého pobytu pracuje. Váží se na něj alternativně povinnosti k nemocenskému pojištění. Zákon konkrétně tento pojem využívá při stanovení povinnosti platit nemocenské pojištění. Podle § 6 uvedeného zákona tak jsou povinni na nemocenském pojištění zaměstnanci kteří a) vykonávají zaměstnání 1. na území České republiky; za výkon zaměstnání na území České republiky se považuje i přechodný výkon práce mimo území České republiky, je-li místo výkonu práce trvale v České republice, nebo 2. v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a nejsou povinně pojištěni podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonávají zaměstnání, a mají trvalý pobyt na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, a při splnění dalších podmínek. Uvedený zákon se však zmiňuje o trvalém pobytu i na jiných místech. Dále můžeme uvést např. zákon o důchodovém pojištění, kde se povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění také v některých (konkrétně osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky a vykonávají zaměstnání v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, jsou účastny pojištění podle tohoto zákona, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině, nejsou povinně účastny pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonávají zaměstnání, a splňují-li další podmínky) případech váže na trvalý pobyt. Zásadní souvislost má institut trvalého pobytu pro nárok na invalidní důchod (viz § 42 zákona o důchodovém pojištění). „Poplatek za svoz a likvidaci odpadu je ve většině obcí povinen uhradit každý, kdo zde má trvalý pobyt, a obec nezohledňují, jestli zde skutečně bydlí a odpad produkuje. V systému tzv. zón placeného stání může obec umožnit parkování jen osobě, která zde má nahlášeno místo trvalého pobytu, bez ohledu na to, jestli zde tato osoba skutečně bydlí nebo někdy bydlela. Jiní občané, kteří zde fakticky bydlí, ale bez evidovaného trvalého pobytu, povolení k parkování získat nemohou. Závažným problémem souvisejícím s trvalým pobytem je také činnost soudních exekutorů. Ti se zaměřují na místa trvalého pobytu, která však se skutečnými místem pobytu nemusí mít nic společného. Stává se tak, že z bytu nebo domu jsou odvezeny i věci někoho jiného.“ Z uvedeného vyplývá, že v některých situacích se institut trvalého pobytu stále využívá, ačkoli spíše podpůrně. Např. v případech uvedených z oblasti sociálního zabezpečení se primárně práva a povinnosti vážou na výkon zaměstnání na území ČR, tedy trvalý pobyt je takto zkoumán povětšinou u cizích státních příslušníků. Navíc přichází z mnoha stran kritika institutu trvalého pobytu tak jak je u nás pojímán. „Využití institutu trvalého pobytu, jak ho definuje zákon, je v praxi neudržitelné. Zástupkyně veřejného ochránce práv se domnívá, že je nutné buď změnit definici trvalého pobytu v zákoně č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, nebo provést změny v ostatních zákonech, které termín „trvalý pobyt“ používají. Podmínky a práva by měly být vázány spíše na faktické bydliště, než na mnohdy formální a nefunkční místo trvalého pobytu.“ Je proto na místě vždy prověřit, zda v daném případě je institut trvalého pobytu skutečně rozhodujícím kritériem pro vznik práv a povinností. Obecně lze říci, že je význam trvalého institutu přeceňován. Nelze ovšem vyloučit, že některé zákony s tímto institutem stále počítají, jako jednou z podmínek ukládání práv a povinností. 1 veškeré uvedené citace jsou převzaty z dokumentů Veřejného ochránce práv, dostupných na http://www.ochrance.cz/dokumenty/dokument.php?doc=1218