Obecně k odpovědnosti za vady - vybrané problémy

Odpovědnost za vady v případě kupní smlouvy a smlouvy o dílo z pohledu občanskoprávní a obchodněprávní úpravy.

Kupní smlouva

Obchodní zákoník definuje vady zboží u kupní smlouvy jako porušení povinností prodávajícího stanovené § 420 ObchZ. Zde zákon stanoví, v jakém množství, jakosti a provedení musí prodávající zboží dodat, aby bylo bez vad. Pokud nejsou tyto vlastnosti určeny explicitně ve smlouvě, pak musí být zboží dodáno v jakosti a provedení, jež se hodí pro účel stanovený ve smlouvě. Zde je důležité zmínit vhodnost takového ustanovení v kupní smlouvě. Pokud totiž v takové smlouvě účel není výslovně stanoven, pak obchodní zákoník presumuje takový účel, k němuž zboží zpravidla bývá užíváno. Lze si však představit, že nároky některých investorů budou více než neobvyklé a tím pádem i nároky na vlastnosti zboží (ať už subdodávek pro výstavbu nebo účelnost stavby samotné) budou mnohdy nezvyklé. Podle mého názoru tím, presumptio boni fidi, dáváme informaci dodavateli, aby na zboží, které má dodat, kladl např. vyšší zkušební nároky, popř. náročnější kvalifikační zkoušky nebo zkoušky jiného druhu ap.

„Obchodní zákoník určuje i postupy pro případ, že má být zboží dodáno podle vzorku či předlohy (§420 odst. 3) a případ, že je zboží ve smlouvě určeno pouze přibližně (§421); takové případy však ve výstavbě nejsou obvyklé."¹

Obchodně-právní úprava vymezuje objektivní odpovědnost prodávajícího za vady ve dvou odlišných situacích. Jednak prodávající odpovídá za vady, které zboží má v okamžiku přechodu nebezpečí škody na zboží na kupujícího (určení tohoto okamžiku je ve smluvní dispozici stran, protože úprava v § 455 ObchZ má dispozitivní charakter a svazuje tak tento okamžik s převzetím zboží pouze podpůrně), a to i v případě, že se vada stane zjevnou až po této době. Druhým případem je odpovědnost za takové vady, které vzniknou po době uvedené v předchozím případě, jestliže jsou tyto vady způsobeny porušením povinností prodávajícího.

Obchodní zákoník poté přistupuje k vyloučení odpovědnosti za vady ve dvou konkrétních případech. První stanoví § 423, přičemž dopadá na situaci, kdy bylo použito podle smlouvy při výrobě zboží předané kupujícím, v důsledku použití tohoto zboží byly způsobeny vady zboží. Dále je kladena na prodávajícího povinnost vynaložení odborné péče k odhalení nevhodnosti takto použitých věcí. Své odpovědnosti se tak prodávající zbaví, pokud na nevhodnost použití takovýchto věcí kupujícího upozornil a ten na jejich použití i přesto trval. Druhým případem, kdy se prodávající zbavuje odpovědnosti za vady zboží je situace, kdy kupující věděl, nebo s přihlédnutím ke všem okolnostem musel vědět, že zboží takovéto vady má, vyjma vlastností ve smlouvě výslovně vymíněných.

Tyto vady na první pohled zjevné by měl kupující objevit při prohlídce zboží, kterou je povinen podle § 427 ObchZ provést co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na zboží s přihlédnutím k povaze zboží (ve stavebnictví budou tyto lhůty patrně delší než v jiné hospodářské oblasti). Podle mého soudu se ve stavebním právu příliš neuplatní § 427 odst. 2 (snad jen u jednotlivých subdodávek např. stavebního materiálu, popř. strojně technologického zařízení; nikoli však např. u koupi hotové stavby).

Pokud kupující při prohlídce zjistí vady zboží, musí je prodávajícímu bez zbytečného odkladu oznámit, aby mohlo být právo z vad zboží kupujícímu přiznáno v soudním řízení. Tato notifikační povinnost má různý režim pro vady zjevné (§ 428 odst. 1 písm. a) a b)) a pro vady skryté (§428 odst. 1 písm. c)). Zde je na místě znovu upozornit kontrahenty na záludnost dispozitivnosti právní úpravy v těchto otázkách. Pokud místo zákonné odpovědnosti za vady je v konkrétním smluvním vztahu smluvena záruka za jakost, pak jsou lhůty ke zjištění vad určeny právě touto záruční listinou (a lze předpokládat, že prodávající se bude snažit tyto lhůty zkrátit). Zde mně napadá úvaha, zda by nebylo de lege ferenda vhodné tuto skutečnost legislativně více zdůraznit, protože se jedná o poměrně zásadní zásah do možných očekávaných práv (a to s vědomím, že obchodním zákoníkem prochází předpoklad profesionality podnikatelů).

Občanský zákoník zde k definici vad přistupuje způsobem prostším a podle mého názoru v porovnáním s obchodním zákoníkem a zejména při úvaze možných složitějších smluvních vztahů i nedostatečně. Z kombinace § 499 OZ a § 596 OZ přímo čiší snaha zákonodárce přizpůsobit tuto úpravu co možná nejširšímu uplatnění, což lze s ohledem na představitelnou různorodost použití kupní smlouvy podle OZ jen akceptovat. Nicméně navzdory jednoznačné snaze ochránit v občanském právu spotřebitele (v našem případě obvykle kupujícího) se vyskytuje v OZ i možnost přenechání věci jak stojí a leží za podmínek § 501 OZ. I notifikační povinnost má svoje specifika v § 599 OZ - zejména lhůty k uplatnění.

Vedle faktických vad zboží může mít zboží i právní vady. V zásadě lze však říct, že přístup k těmto právním vadám je v právní úpravě obdobný (s přihlédnutím ke všem odlišnostem) jako k vadám faktickým, proto jim nevěnuji zvláštní pozornost.

Smlouva o dílo

Vymezení vad díla v obchodním zákoníku je poněkud skoupější nežli je tomu u smlouvy kupní. Podle §560 odst. 1 tak má dílo vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Toto odkázání na smluvní ujednání (bez jiných nároků na provedení díla, tak jak je tomu u kupní smlouvy v § 420 odst. 2 a 3 ObchZ) jen dokazuje, že u provedení díla se předpokládají konkrétnější instrukce a nároky objednatele, proto bude objednatel maximalizovat snahy o co možná nejpřesnější vymezení požadovaných vlastností díla přímo ve smlouvě a nebude se podle mého soudu tolik spoléhat na dispozitivní právní úpravu.

I u smlouvy o dílo je odpovědnost za vady vymezena jako objektivní, a to v § 560 odst.2 ObchZ. I zde, podobně jako u smlouvy kupní, je úzce svázána s okamžikem předání díla. Vedle této objektivní odpovědnosti za vady zná obchodní zákoník i odpovědnost subjektivní (vady vzniklé po okamžiku předání díla porušením povinností zhotovitele).

Judikatura nás ovšem poučuje o zvláštním případu vztahu zhotovení díla, jeho předáním a možnému vymáhání nároků z vad plnění. „Nebylo-li zhotovitelem dílo předáno objednateli, nebylo ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák. provedeno. Nebylo-li dílo provedeno, nemohlo být ani provedeno vadně, neboť obsah závazku se podle § 324 odst. 3 obch. zák. nemohl změnit způsobem, který odpovídá nárokům z vadného plnění.²"

Dalším společným znakem je liberace zhotovitele pro případ, že vady díla byly způsobeny použitím věcí (nebo pokynů) předaných mu k zpracování objednatelem. Zde ovšem opět zákon vychází z předpokladu profesionality zhotovitele a klade mu tak za povinnost oznámit případnou nevhodnost použití těchto věci k provedení díla objednateli, aby k vyloučení jeho odpovědnosti došlo. Zákon tak vychází z podobných premis jako u smlouvy kupní.

I notifikační povinnost je upravena v obdobných konturách v § 562 ObchZ. Dělení na notifikační povinnost pro vady zjevné (odstavec 2 písm. a) a b)) a pro vady skryté (odst. 2 písm. c)) má smysl spíše z výkladového hlediska. Zjevnou provázanost podle mě dokládá i § 562 odst. 3 ObchZ, který na ustanovení o kupní smlouvě přímo odkazuje. Podle mého soudu tak lze s určitou licencí s přihlédnutím ke specifikám smlouvy o dílo odkázat na úpravy kupní smlouvy.

Zvláštní systematika občanskoprávní úpravy smlouvy o dílo si zaslouží několik slov. V obecné části úpravy smlouvy o dílo (§ 631 - § 643 OZ) nalézáme ustanovení dotýkající se problematiky odpovědnosti za vady jen okrajově. Poté se nám úprava větví do dvou různých částí. Využijeme tedy buď ustanovení o zhotovení věci na zakázku, nebo zvláštní ustanovení o smlouvě o opravě a úpravě věci. Podle § 645 OZ tak zhotovitel odpovídá za vady, které má věc na zakázku zhotovená při převzetí objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. § 653 OZ pak toto ustanovení parafrázuje pro případ vad, které má oprava nebo úprava při převzetí věci objednatelem. Zákonná záruční doba je tak jednoznačným ochranářským ustanovením vůči spotřebitelům.