Otcovství - základní otázky při určování rodičovství

Určení rodičovství má, jak jsme mohli v nedávné minulosti sledovat ve sdělovacích prostředcích, své významné důsledky v otázce citových vazeb, ale rovněž v otázkách právních. Zatímco v otázce určení mateřství nejsou obvykle sporné momenty (odhlédneme-li od po právní stránce sporných surogačních mateřství, jejichž právní povaha byla řešena zejména v USA), pak v otázce určení otcovství nejsou některé poznatky tak jednoznačné.

Do zákona o rodině¹ se jednou z novel dostala zdánlivě banální věta, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Takové určení však bylo nutno v zákoně zakotvit, protože do té doby nebylo zákonem mateřství ve své základní podobě upraveno a pro některé sporné případy (děti „bez identity", zvláštní případy osvojování ap.) mohly vznikat určité nejasnosti.

V otázce určování otcovství se setkáváme s tzv. domněnkami otcovství. To jsou předpoklady, za kterých je dítě považováno za dítě určitého otce před zákonem.

První domněnkou podle zákona je, že otcem dítěte je manžel matky, pokud se dítě narodí v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po prohlášení manželství za neplatné. Výjimkou z uvedeného je případ, kdy se narodí dítě ženě znovu provdané. Pak se za otce považuje nový manžel této ženy i v případě, že ještě neuplynulo výše zmíněných tři sta dnů.

Druhou domněnkou otcovství, v případě, že se neuplatní domněnka první (tzn. např. svobodná matka) se za otce dítěte považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo soudem (pouze prohlášení nezletilého otce musí být vždy před soudem). Takto lze určit i otcovství k dítěti dosud nenarozenému, je-li již počato.

Poslední variantou pak je možnost, v případě, že nedošlo k určení otcovství podle předchozích možností, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem navrhnout, aby otcovství určil soud. Za otce se pak považuje muž, který s matkou dítěte souložil v rozhodné době (tedy v době 180 - 300 dnů před narozením dítěte), za předpokladu, že otcovství nevylučují nějaké závažné okolnosti. Soud obvykle nemá příliš jiných možností než se přiklonit k testům DNA a podobným důkazním prostředkům. Dále zákon upravuje zvláštní případy, kdy např. otec v průběhu řízení zemře, či v případě, že zemře dítě ap.

Existují však i případy, kdy otec, jenž byl určen podle výše zmíněných kritérií, popírá možnost, že by byl otcem nebo, že by jím vůbec být mohl. Zákon pak omezuje případy popření otcovství zejména lhůtami dokdy lze takový návrh na popření otcovství podat a pak i důvody, pro které tak lze učinit. Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem. Narodí-li se však dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen v tom případě, že je vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte (obvykle z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti doma). Narodí-li se dítě do tři sta dnů po rozvodu manželství a jiný muž o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžele považovat za vyloučené též na základě souhlasného prohlášení manžela, matky a tohoto muže. Zvláštním případem je pak nemožnost popřít otcovství v období mezi stoosmdesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodňování vykonaného se souhlasem manžela matky. Takové otcovství nelze popřít, ledaže by se ukázalo, že matka otěhotněla jinak. Zvláštním způsobem popření otcovství je situace, narodí-li se dítě před stoosmdesátým dnem od uzavření manželství. Pak postačí k tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce, popře-li u soudu své otcovství. To však neplatí, jestliže manžel s matkou dítěte souložil v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo jestliže při uzavření manželství věděl, že je těhotná.² Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte a dokud neuplyne šest měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno; tato lhůta neskončí před uplynutím šesti měsíců od narození dítěte.

Popírat otcovství může však rovněž matka, v zásadě za stejných podmínek (lhůt a předpokladů), jaké jsou stanoveny pro popření otcovství otcem.

Posledním případem popření otcovství je situace popírání otcovství na návrh nejvyššího státního zástupce. To lze jen v případě, že neuplynula lhůta stanovená pro popření otcovství muže, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale který nemůže být otcem dítěte a je-li to ve veřejném zájmu a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva. Nejvyššímu státnímu zástupci přísluší i právo podat návrh na popření otcovství, pokud uplynula lhůta pro popření stanovená v případě, že to vyžaduje návrh dítěte.

Určování rodičovství je krok, který má závažné (samozřejmě nejen) právní důsledky, které mohou být začasté zvráceny nebo změněny jen stěží, příp. (např. pro určité době) vůbec ne, proto je třeba k nim přistupovat maximálně zodpovědně.