Smlouva o ubytování

Smlouvou o ubytování vznikají stranám odlišná práva a povinnosti než u smlouvy nájemní. Právní vztah vyplývající ze smlouvy o ubytování není chráněn jako nájemní vztah. Může však ubytovatel ukončit poskytnutí ubytování bezdůvodně? Jaká jsou práva a povinnosti subjektů smlouvy o ubytování? Příspěvek se zaměří právě na tuto problematiku.

Smlouva o ubytování je smlouva, ze které vznikne objednateli právo na poskytnutí přechodného ubytování od ubytovatele, a ubytovateli vznikne právo na odpovídající odměnu. Právo vzniká na dobu dohodnutou nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování. Na rozdíl od nájemní smlouvy, nevznikají ubytovanému tak široká práva jako nájemci. Právní vztah vyplývající ze smlouvy o ubytování není chráněn jako nájemní vztah. Rozdíl mezi smlouvami spočívá především v tom, že předmětem nájemní smlouvy je užívání bytu či jiného obyvatelného prostoru, kdežto u smlouvy o ubytování je předmětem navíc i poskytnutí služeb s ubytováním spjatých.

Ubytovaný má právo užívat prostory, které mu byly k ubytování vyhrazeny, jakož i užívat společné prostory ubytovacího zařízení a používat služeb, jejichž poskytování je s ubytováním spojeno. Prostory vyhrazené k ubytování musí být předány ve stavu způsobilém pro řádné užívání. Samozřejmostí je, že musí být dodrženy veškeré veřejnoprávní předpisy regulující technický a jiný stav prostor, aby byla zajištěna nezávadnost užívání. Pokud není povinnost dodržena nastupuje odpovědnost za vady plnění a za škodu dle obecných ustanovení občanského zákoníku.

Povinností ubytovatele je zajistit, aby ubytovaný mohl svá práva vykonávat bez toho, aniž by byl ve svých právech rušen. Je tedy povinností ubytovatele zasáhnout v případě, že by byl ubytovaný například rušen hlukem. Ubytovaný má na druhou stranu povinnost zdržet se takového jednání, které by bylo v rozporu s řádným užíváním. Ubytovaný též nemůže vykonávat žádné podstatné změny v prostorech ubytovatele. Z toho vyplývá mimo jiné i zákaz měnit rozmístění zařízení v poskytnutém prostoru.

Smlouva o ubytování končí zejména uplynutí sjednané doby, na kterou bylo ubytování poskytnuto. Ukončit ubytování je možné i odstoupením od smlouvy před uplynutím sjednané doby. Platí, že ubytovaný může odstoupit od smlouvy vždy a bez udání důvodu. V takovém případě ovšem nese povinnost nahradit eventuální újmu vzniklou ubytovateli v souvislosti s předčasným zrušením ubytování. Újmu hradí však jen tehdy, pokud ubytovatel újmě nemohl zabránit. Možností zabránění vzniku újmy se má na mysli především možnost přijmout jinou osobu k ubytování. Povinnost k náhradě nevznikne, jestliže důvodem odstoupení bylo nesplnění povinností ze strany ubytovatele. Ubytovatel může odstoupit od smlouvy jen omezeně. Důvodem k odstoupení od smlouvy může být pouze skutečnost, že ubytovaný v ubytovacím zařízení i přes výstrahu hrubě porušuje dobré mravy nebo jinak hrubě porušuje své povinnosti vyplývající ze smlouvy.

Zcela na závěr je vhodné připomenout, jakým způsobem odpovídá ubytovatel za vnesené a odložené věci. Zákon stanoví, že je to ubytovatel, který je odpovědný za vnesené či odložené věci. Této odpovědnosti se může ubytovatel zprostit, prokáže-li, že by škoda vznikla i jinak. Za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto odpovídá jen do výše 5 000 Kč. Byla-li škoda na těchto věcech způsobena těmi, kteří v provozu pracují, nebo byla-li věc převzata do úschovy, hradí se bez omezení. Právo na náhradu škody musí být uplatněno u provozovatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno nejpozději patnáctého dne po dni, kdy se poškozený o škodě dozvěděl.