K rozdílům mezi uznáním dluhu a uznáním závazku
Jak jsme již v předchozích článcích uvedli, zajišťovací instituty mají v právním řádu důležité místo a plní několik funkcí, ať se již jedná o poskytnutí právní jistoty ve vztahu k věřiteli či kupříkladu funkce preventivní či donucovací ve vztahu k dlužníkovi. V právní úpravě obsažené v občanském a obchodním zákoníku se objevují dva instituty, jež se na první pohled zdají stejné, protože jejich účel je velmi podobný, nicméně při hlubší analýze lze zjistit, že v sobě obsahují řadu vzájemných odlišností.
Autor: Klára Spirová
Právník.cz > Právo > Občanské právo
UZNÁNÍ DLUHU Institut uznání dluhu je zakotven v ust. § 558 občanského zákoníku. Tento stanoví, že takové uznání dluhu musí být písemné, a dluh, jež je uznáván, musí být vymezen co do důvodu a výše. Poté se má za to, že dluh v době uznání trval. Je nutno si také uvědomit, že uznání dluhu může nastat až poté, co dluh vznikne. Co se promlčení týče, platí, že bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se poté za deset let ode dne, kdy k uznání došlo. Pokud však byla v uznání dluhu uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty. Zákon dále také stanoví, že u promlčeného dluhu má uznání dluhu příslušný právní následek (dluh v době uznání trval) jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. Vůči ručiteli je uznání dluhu dlužníkem účinné pouze v případě, že s ním ručitel vysloví souhlas. Jiný způsob uznání dluhu než shora uvedený nelze za uznání dluhu považovat.
UZNÁNÍ ZÁVAZKU Právní úprava uznání závazku je obsažena v ust. § 323 obchodního zákoníku. Z dikce zákona pak vyplývá, že uznání závazku musí být písemné a musí se jednat o závazek určitý. Pak zde opět nastupuje právní domněnka, že závazek v době uznání trvá. Zákon zde již nestanoví povinnosti uznat závazek co do důvodu a výše, stačí „pouze“ určitost tohoto závazku, tedy zejména vymezení především osoby věřitele, a také vymezení toho, co je předmětem závazku. Na rozdíl od uznání dluhu, kdy u promlčeného dluhu má uznání dluhu příslušný právní následek jen pokud ten, kdo dluh uznal, věděl o jeho promlčení, stanoví obchodní zákoník, že účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena. Dlužník, který uznal závazek, tak o promlčení nemusí vědět. Dalším rozdílem oproti občanskoprávní úpravě je, že uznání závazku má účinky i vůči ručiteli. Ručitel s takovým uznáním tedy nemusí vyslovit souhlas. Zákon dále stanoví, že za uznání nepromlčeného závazku se považují i jiné právní úkony. Jedná se především o placení úroků ohledně částky, z níž se úroky platí. A za uznání závazku se považuje též, plní-li dlužník částečně svůj závazek. Toto plnění má pak účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku.
K promlčení lze říci toliko, že od písemného uznání závazku počíná běžet nová promlčení lhůta. Ta není desetiletá jako v případě uznání dluhu podle občanského zákoníku, nýbrž čtyřletá. Týká-li se pak uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části.
Instituty uznání dluhu a uznání závazku bývají často zaměňovány. S odkazem na shora uvedené je nutno přijmout názor, že rozdíly jsou mnohdy výrazné. Je třeba tedy důsledně odlišovat, zda se jedná o právní vztah v režimu občanského nebo obchodního zákoníku a v této souvislosti zvolit vhodný zajišťovací institut.
K problematice právní úpravy uznání dluhu a uznání závazku lze pak konstatovat, že právní úprava obsažená v občanském zákoníku více chrání osobu dlužníka, kdy právní úprava obchodněprávní spíše reflektuje nutnost počítat s jistými „podnikatelskými riziky“.
2024 ©