Právní pomoc ve styku s cizinou

V řízení, které je vedeno na území jednoho státu, může vyvstat situace, že některý procesní úkon bude třeba provést (vykonat) v cizině. A co může být právě takovým procesním úkonem? Často se jedná o provedení výslechu svědka, znalce či tlumočníka, doručování apod.

Taková právní pomoc se pak orgánům jiných států poskytuje na základě vzájemnosti. Velmi často bývá právní pomoc poskytována taktéž na základě mezinárodní smlouvy. Právní úpravu nalezneme v ust. § 55 a násl. zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“). Právní pomoc lze odepřít za těchto okolností:

nespadá-li provedení dožadovaného úkonu do pravomoci dožadovaného českého justičního orgánu; náleží-li však jeho provedení do pravomoci jiného justičního orgánu nebo do pravomoci jiných českých orgánů, bude dožádání postoupeno k vyřízení orgánu k tomu povolanému;
žádá-li se o provedení úkonu, který se příčí českému veřejnému pořádku.

Žádaná právní pomoc se poskytuje podle českých předpisů (viz §48 ZMPS); na žádost cizího orgánu lze postupovat podle cizího procesního předpisu, nepříčí-li se žádaný postup českému veřejnému pořádku.

Právní pomoc rozdělujeme na aktivní a pasivní. Pasivní právní pomoc znamená, že tuzemský justiční orgán je požádán o poskytnutí právní pomoci justičním orgánem jiného státu. Aktivní právní pomoc naopak znamená, že tuzemský justiční orgán žádá cizí justiční orgán o poskytnutí právní pomoci.

Justiční orgány se s cizími orgány stýkají prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti, pokud tedy není stanoveno jinak. Rozlišujeme několik forem styku:

a)  styk diplomatický (používá se převážně tehdy, pokud není s příslušným státem styk smluvně upraven),
b)  styk konzulární,
c)  styk meziministerský,
d)  styk přímý.

Prameny právní úpravy právní pomoci můžeme rozdělit do tří základních skupin:

-  komunitární právo,

-  mezinárodní smlouvy,

-  zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním

V oblasti komunitárního práva jsou významnými právními předpisy Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (nahradilo Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000, dále jen „nařízení o doručování“) a dále pak Nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech (dále jen „nařízení o spolupráci při dokazování“).
Platí, že nařízení mají přednost před ustanoveními dvou či vícestranných dohod, popř. před jinými ujednáními mezi členskými státy. V každém členském státě jsou určeny subjekty odesílající a přijímající.

Nařízení o doručování platí ve všech členských státech. Odesílající subjekty odpovídají za odesílání soudních a mimosoudních dokumentů doručovaných do jiného členského státu. Přijímající subjekty odpovídají za příjem soudních a mimosoudních dokumentů z jiného členského státu. Ústřední orgán poskytuje informace odesílajícím subjektům a hledá řešení veškerých obtíží, které mohou vzniknout při zasílání písemností určených k doručení.

Nařízení o spolupráci při dokazování platí ve všech členských státech EU s výjimkou Dánska. Mezi Dánskem a ostatními členskými státy platí Úmluva o zajišťování důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních z roku 1970. Dožadující soud je soud, u něhož bylo procesní řízení zahájeno nebo zamýšleno. Dožadovaný soud je příslušný soud jiného členského státu pro provedení zajištění důkazů. Ústřední orgán je zodpovědný za poskytnutí informací a hledání řešení jakýchkoliv potíží, které by se mohly v souvislosti s žádostí vyskytnout.

Informace, které se týkají právní pomoci mezi členskými státy EU, nalezneme na webových stránkách Evropského soudního atlasu ve věcech občanských:

http://ec.europa.eu/justice_home/judicialatlascivil/html/index_cs.htm

Na těchto stránkách je k dispozici také seznam odesílajících a přijímajících subjektů, stejně tak dožádaných soudů.