Smlouva o úschově
Úschovou se rozumí předání věci určité osobě, která přebírá určité záruky za nakládání s takovou věcí po jejím převzetí. Zákon (mějme stále na paměti, že hovoříme o úpravě občanskoprávní, tedy zjednodušeně řečeno nikoli o vztahu mezi podnikateli) definuje obsah tohoto závazku jako převzetí a řádné opatrování složitelovi věci. Hned na začátku však upozorněme, že konkrétní podmínky smlouvy mohou závazek značně modifikovat, tedy že podmínky mohou být odlišné (zabezpečení věci proti krádeži, podmínky pojištění, úhrada nákladů apod.). Zákon totiž stanoví uvedené podmínky pouze podpůrně pro případ, že nebudou ve smlouvě uvedeny jiné.
Předmětem může být pouze movitá věc. Smlouvu o úschově lze uzavřít i tak, že odevzdání i převzetí věci bude zajištěno mechanickými prostředky (strojové převzetí zásilky na letišti nebo u některých poštovních schovatelských služeb). Schovatel však nemusí mít věc, která je předmětem závazku neustále u sebe. Ve smlouvě totiž lze dohodnout, že schovatel může věc odevzdat do úschovy dalšímu schovateli. Schovatel je povinen převzatou věc opatrovat dohodnutým způsobem a nebyla-li dohoda o způsobu úschovy uzavřena, je povinen ji opatrovat pečlivě, zejména je povinen dát ji pojistit, je-li to obvyklé, a po uplynutí doby úschovy převzatou věc vrátit spolu s tím, co k ní přibylo.
Schovatel je povinen vrátit věc složiteli na požádání i před uplynutím sjednané doby úschovy. Naopak tutéž možnost nedává zákon samotnému schovateli. Ten není oprávněn vrátit ji dříve, ledaže věc nemůže pro nepředvídatelnou okolnost bezpečně nebo bez vlastní škody opatrovat. Některé smlouvy jsou ohledně údaje o vrácení věci neurčité, uvádí ho jen částečně nebo vůbec. Není-li ujednáno a ani z okolností zřejmé, jak dlouho má být věc v úschově, může složitel kdykoli žádat vrácení věci a schovatel může věc kdykoli vrátit.
Pochopitelně jako každá služba, i tato bývá úplatná, to ovšem nemusí platit bezvýjimečně. Složitel je povinen nahradit schovateli nezbytné náklady, které na věc při jejím opatrování vynaložil. Odměnu za úschovu je však povinen zaplatit jen tehdy, dohodl-li se tak nebo odpovídá-li to předmětu podnikání schovatele anebo zvyklostem. Toto vágní ustanovení si však můžeme přeložit tak, že běžně se za vše platí. Jen těžko můžeme očekávat, že za provedené služby od nás schovatel nebude nic chtít. Určitá přiměřenost by se pak měla vztahovat i na výši odměny za tuto službu.
K porušení povinností ze smlouvy může dojít v několika směrech. První z nich je situace, kdy použije schovatel převzatou věc nebo umožní-li její použití jinému. Dále může porušení nastat tak, že schovatel dá věc bez svolení složitele nebo bez nezbytné potřeby někomu jinému do úschovy. Pokud nedodrží ustanovení o vrácení věci dostává se tak do prodlení s jejím vrácením. Ve všech těchto případech odpovídá i za náhodnou škodu, ledaže by tato škoda postihla uschovanou věc i jinak, což může být v konkrétních situacích sporné a vznik škody se stane předmětem dokazování.
Naopak i schovatel má vůči složiteli určitá práva. Složitel je povinen, opět není-li účastníky dohodnuto jinak, nahradit schovateli škodu vzniklou mu úschovou, jakož i náklad, který schovatel na věc vynaložil pro splnění své povinnosti.
Zákon stanoví i propadnou lhůtu k možnosti dovolávat se svých ze smlouvy o úschově. Vzájemných práv z úschovy se lze domáhat pouze do šesti měsíců po vrácení věci. Pokud se tak nestane, tato práva zaniknou.
Odlišovat je třeba ještě úschovy podle občanského a obchodního zákoníku. Pokud si uschováváte věc jako běžný občan nepodnikatel, pak se na vás budou vždy vztahovat alespoň ochranná ustanovení ve prospěch spotřebitele. Jistě nezůstalo rovněž bez povšimnutí, že zákon nepředepisuje obligatorní podobu pro tento smluvní typ. V některých případech by to bylo administrativně poměrně náročné a snad i zbytečné. U cennějších předmětů nebo v některých situacích však nezbývá než písemnou formu doporučit.
2024 ©