Společné závazky a společná práva

Subjektem právních vztahů nemusí být pouze jednotlivec, tedy jedna fyzická nebo právnická osoba. V některých případech je na jedné straně například závazkového právního vztahu osob více. Obdobně jako je tomu ve vztahu k nějaké věci (nebo jiné majetkové hodnotě) u vlastnictví, i zde zákon stanoví pravidla, která budou platit pro vzájemné vztahy mezi těmito osobami a vztahy vůči osobám třetím.

Společné závazky vznikají jestliže je to právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění. Obsahem společného závazku je povinnost že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, tedy že všichni jsou dlužníky v celé částce, nikoli pouze každý ve své části. V případě společného závazku je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže však dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.

Jak již bylo řečeno, třetím osobám (zejména věřiteli) se jeví situace tak, že jednotliví dlužníci dluží každý celou částku až do chvíle (může totiž dluh v celé výši uplatňovat proti kterémukoli dlužníku), kdy jeden z nich tento dluh uhradí. Ovšem mezi dlužníky navzájem je situace jiná - musí existovat možnost vzájemného vypořádání podle skutečných podílů na celkové dlužné částce. Není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili. Jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní.

Opačným případem je pak situace, kdy jeden dlužník má dluh vůči více věřitelům. Základním pravidlem v tomto případě je, že má-li dlužník splnit dluh více věřitelům a jde-li o plnění dělitelné, může každý věřitel požadovat jen svůj díl; není-li jiné dohody, je dlužník oprávněn plnit každému z věřitelů stejný díl. Některá plnění nejsou však fakticky dělitelná tak snadno jak openíze nebo nejsou reálně dělitelná vůbec. Potom platí, že jde-li o plnění více věřitelům, které je nedělitelné, je dlužník oprávněn plnit kterémukoli z věřitelů, nebylo-li dohodnuto něco jiného. Splněním jednomu z věřitelů dluh zanikne. Dlužník však není povinen plnit jednomu ze svých spoluvěřitelů bez souhlasu ostatních spoluvěřitelů. Může pak snadno vzniknout situace, kdy se spoluvěřitelé nedohodnou. V takovém případě může dlužník to, co je dlužen, složit do soudní úschovy.

Nejjednodušší situací je pak taková, kdy je dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, může kdokoli z věřitelů žádat celé plnění a dlužník je povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádá první. Následně pak splnil-li dlužník celý závazek jednomu z věřitelů, kteří jsou vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, nemohou již ostatní od něj nic žádat. I v takovém případě platí, že musí existovat i určitá pravidla pro vypořádání vztahů mezi jednotlivými věřiteli, pokud bylo například plnění poskytnuto jen jednomu z nich v souladu se zákonem, ale ve chvíli, kdy podle vztahů mezi věřiteli samotnými na celé takovéto plnění nemá ve vztahu k faktickým okolnostem vzniku pohledávky a ve vztahu ke spoluvěřitelům) nárok. Zákon toto upravuje spíše obecně tak, že spoluvěřitel, který dostal plnění nedělitelné nebo celé plnění, které mohl žádat kterýkoli ze spoluvěřitelů, je ostatním spoluvěřitelům něčím povinen, pouze v závislosti na poměru mezi spoluvěřiteli, tedy na tom jak si to mezi sebou dohodnou. Obdobně platí, dostal-li spoluvěřitel více, než kolik na něj připadá.

Závěrem se hodí upozornit, že například na společná práva a povinnosti manželů (tedy obsah společného jmění manželů) se užijí zvláštní pravidla.