Základy práva na ochranu osobnosti

Každý člověk má právo na to, aby byla chráněna jeho osobnost. Toto vágní ustanovení nachází poměrně konkrétní projevy jak v ochraně soukromoprávní, tak i např. trestněprávní (či častěji správněprávní). Podívejme se tedy na otázku jakým způsobem, v jakém rozsahu a s jakými následky je chráněna osobnost každého z nás.

Nejprve se zastavme u vymezení ochrany osobnosti. Subjektem ochrany osobnosti může být pochopitelně pouze fyzická osoba. Fyzická osoba tak má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Na rozdíl od fyzických osob platí pro osoby právnické nesrovnatelně užší možnost ochrany, která se dotýká pouze jejich názvu a jejich dobré pověsti. Při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat u soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil závadný stav. Rovněž je možné se domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno i v penězích. Toto ustanovení platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby, i zde je možno požadovat přiměřené zadostiučinění. Dále se tedy budeme zabývat pouze osobami fyzickými.

Výše uvedené vymezení prvků osobnostních práv je poměrně detailní, avšak pouze příkladmé. I jiné osobní projevy osobnosti mohou být zákonem chráněny. Existují ovšem i výjimky z této ochrany. Prvním je svolení samotné osoby. Zákon dokonce stanoví, že písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením. Vedle svolení se jako oprávněný důvod pro „porušení" osobnostních práv uplatňují tzv. zákonné licence, přičemž se hovoří o úřední, zpravodajské, vědecké a umělecké zákonné licenci. Konkrétně se jedná o omezení mající povahu v tom, že svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona. Typicky se jedná o podobizny na občanských průkazech. Dále platí, že podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby, což je určitý imperativ, přes nějž u vědecké, umělecké a zpravodajské licence nelze jít.

Pochopitelně ochrana osobnosti náleží osobě i po její smrti, přičemž může být uplatňována manželu nebo partnerovi a dětem, a není-li jich, jejím rodičům, ovšem v uvedeném pořadí. Proto odmítne-li uplatňovat práva z ochrany osobnosti zemřelé fyzické osobnosti pozůstalý manžel, nemůže se těchto práv domáhat například pozůstalý rodič.

Musíme zdůraznit, že tato ustanovení by byla zcela bezzubá, pokud by neexistovala možnost získat určité zadostiučinění v nejširším slova smyslu. Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti (negatorní žaloba), aby byly odstraněny následky těchto zásahů (restituční žaloba) a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Vedle toho, pokud by se nejevilo postačujícím obvykle morální zadostiučinění zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Zde však takovou újmu bude nutno prokázat. Navíc platí, že veřejné osobnosti musí snést poněkud nižší standard svých osobnostních práv, což ostatně potvrzuje i judikatura, zejména ke vztahu k umělcům, sportovcům a politikům. Pokud však již soud o přiznání peněžitého zadostiučinění rozhodne, přihlíží zejména k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo (například zda úmyslně a s cílem dosažení zisku apod.). Vedle uvedených možných následků může poškozené osobě vzniknout i určitá škoda. Pokud bude prokázána, má taková osoba nárok na její náhradu od osoby, která tuto škodu způsobila, aniž by byly dotčeny výše uvedené nároky (pochopitelně lze uplatňovat současně např. nárok na upuštění od neoprávněných zásahů).

Závěrem snad jen lze podotknout, že na osoby, které zasahují do osobnostních práv jiných, dopadá i veřejnoprávní sankce. Zákon o přestupcích tak např. jako přestupky proti občanskému soužití označuje jednání, kterým osoba jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch. Za takové jednání je možno uložit pokutu do výše 1000 Kč. Ochrana zdraví a další hodnoty lidského života jsou vedle přestupkového zákona chráněny rovněž trestním právem. Zde se vyžaduje ovšem vyšší společenská nebezpečnost takového jednání (srov. § 206 trestního zákona o pomluvě) a pochopitelně vymezuje i vyšší sankce. Touto problematikou se však dále zabývat nebudeme.